Tato webová stránka používá cookies

Pro zlepšení služeb používáme cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami. Přečtěte si více o tom, jak cookies používáme a jak je můžete případně odmítnout.

dobrovolnik.net | Ocenění dobrovolníků a dobrovolnických organizací za pomoc v době pandemie - Ústecký kraj
publicita
Ocenění dobrovolníků a dobrovolnických organizací za pomoc v době pandemie - Ústecký kraj

Ocenění dobrovolníků a dobrovolnických organizací za pomoc v době pandemie - Ústecký kraj

V oblasti dobrovolnictví má významný vliv na propagaci dobrovolnictví a ocenění nezištné práce dobrovolníků také udělování dobrovolnických cen. Pořádání těchto cen ale není samozřejmostí ve všech částech/krajích ČR a existující ocenění nejsou ani nijak koordinována, dokonce o nich neexistuje ani ucelený přehled. Celonárodní ocenění pro dobrovolníky a dobrovolnické organizace v ČR neexistuje vůbec.

Pilotní realizace celonárodní ceny pro dobrovolníky a dobrovolnické organizace „Cena za DOBROvolnictví“ v rámci projektu proběhla v souvislosti s oceněním za pomoc v době pandemie.

Níže vám postupně po jednotlivých krajích za každé RDC (ale i další kraje, které nominace zaslaly) budeme představovat nominace pro dobrovolníky a dobrovolnické organizace. Pokud se již předem chcete podívat na vítěze a fotografie z předávání, můžete si přečíst tiskovou zprávu.: V Česku je na 1,5 milionu dobrovolníků, jejich činnost má hodnotu až 38 miliard - Ministerstvo vnitra České republiky (mvcr.cz) 



RDC Ústeckého kraje: Dobrovolník

Jméno nominovaného dobrovolníka: Miroslav Edward Beneš


Dobrovolník Miroslav Edward Beneš bydlí v Ústí nad Labem a tady také aktivně pomáhá…nejen v Masarykově nemocnici. Za prací dojíždí každý den do Prahy, je outsourcovaný specialista ICT, správce ICT…ráno odjezd, večer příjezd…moc volného času tedy nemá. A k tomu ještě dálkově studuje VŠ.

I přes to je dobrovolníkem, pomáhal a pomáhá do teď i v rámci pandemie Covid 19. Od mala se díky prarodičům motal kolem Českého červeného kříže a místního Sboru dobrovolných hasičů, tehdy ještě v Třebívlicích - každou chvíli nějaké společné i společenské akce jako úklid obce, koupaliště a lesoparku nebo nějaká obecní stavba. Babička s maminkou byly léta knihovnice a mohl jako dítě pomáhat. Kamkoliv se přestěhoval, snažil se nějak pomáhat nebo fungovat s lidmi společně, případně se přidal k místnímu ČČK či SDH. Jak v dobách povodní, tak v době covidové pandemie. V rámci pandemie začal Edward také spolupracovat s Regionálním dobrovolnickým centrem pro Ústecký kraj Zúčastnil se také školení pro dobrovolníky, které bylo online. Jeho dobrovolnická realita byla pro ostatní dobrovolníky velmi zajímavá. Ceníme si aktivního nasazení právě v nemocnici, kde byla situace dlouhodobě jedna z nejnáročnějších. Pomohl a podpořil dlouhodobě nejen pacienty, ale i personál.

Pomáhal, kde bylo potřeba - přeprava, rozdělení a příprava materiálů či zařízení a přístrojů, tj. neodborné práce při zajištění stavu pracoviště (úklid, přestlání, doplnění zásob apod.) Asistence při vyšetření klientů KZ, vesměs jen formou pozicování či vizuální kontroly stavu pacienta, doprovody a přeprava pacientů na vyšetření či lůžka. Při nevyužití obdobná činnost pro ordinace Ambulancí. Když to šlo, měl víkendové přednášky puštěné do sluchátek na směně v nemocnici… Odsloužil úžasných cca 300/350+ hodin celkem.

Staniční sestra Dana Ugurelli o něm řekla… „Přihlásil se do nemocnice, poslali ho k nám na pohotovost. Pomáhal na ambulanci i na lůžkách, ochotně se hlásil, když mohl a moc pomohlo, že chodil na noční směny a o víkendu. Bývá tu hodně ručno. Eda, jak mu říkáme si s pacienty povídal, dokázal je uklidnit… Po nemoci už zase chodí. Vždycky fungoval spolehlivě, s každým vycházel. ceníme si, že jedná klidně i v náročnějších situacích. A co pomáhalo nám, dokázal nás rozesmát..takže bomba“ :o).

Edward si najde čas pro osobní pomoc. Podporuje několik málo rodin při zajištění nákupů či přepravy osobním vozem. Spolupracoval s rodinou (Psotovi) v rámci podpory místní skupiny Nedoslýchavých a sluchově postižených - ještě v dobách, kdy paní Psotová byla předsedkyně spolku a jim řešil IT, webové stránky a FB profil.





RDC Ústeckého kraje: Dobrovolnická organizace

Název nominované organizace: RADKA z.s. – Dobrovolnické centrum RADKA, Kadaň

Organizace RADKA, z.s. byla zároveň oficiální spolupartner (s finančním příspěvkem) RDC Ústeckého kraje.



Rok 2020 by pro Dobrovolnické centrum RADKA v Kadani byl asi stejný jako těch předchozích 14 let jeho činnosti, kdyby nepřišla pandemie Covid-19. Vyhlášením nouzového stavu se celá společnost dostala do situace, kdy se vše zpomalilo, ale zájem o dobrovolnictví raketově narůstal.


Ne jinak tomu bylo v Kadani. Koordinátorky dobrovolníků, které se ze dne na den ocitly doma se svými malými dětmi a pracovaly na home-office, začaly ve velkém propojovat nabídky pomoci a poptávky po ní. V první vlně pandemie koordinovaly 24 dobrovolnic, které stříhaly a šily roušky. Díky jejich úsilí se podařilo během pár týdnů podpořit 25 organizací a desítky občanů. Roušky se prostřednictvím dalších dobrovolníků dostávali do neziskových organizací, pobytových i ambulantních sociálních služeb, na oddělení nemocnic, na místní oddělení Policie ČR i do mateřských škol. Pro spoluobčany, kteří byli v té době nemocí nejvíce ohroženi a jako ochranu dýchacích cest používali papírové kapesníčky, dobrovolníci postávali před nákupními centry a rozdávali šité roušky (vydesinfikované a jednotlivě balené). Díky této aktivitě se v Kadani podařilo uzavřít spolupráci s některými obchody, které pak tyto roušky rozdávali u informací nebo u pokladen.


V rámci tzv. covid-výzev na sociálních sítích se podařilo od firemních i soukromých dárců zajistit dostatek materiálu na šití, ale i dalších věcí potřebných pro zajištění základních potřeb některých našich spoluobčanů (výdej potravinových balíčků, zajišťování nákupů apod.). „Jak vypadal můj den v první vlně? Ráno jsem vstávala ještě o hodinu dřív než obvykle, abych stihla přečíst všechny nabídky a poptávky, které se přes noc nakupily na našich sociálních sítích. Pak vzbudit děti, připojit je k online výuce a opět zasednout k počítači. Potřeba nákupu znamenala kontaktovat dobrovolníky, kdo pomůže. Poté zjistit konkrétní položky nákupního seznamu a po domluveném čase nákupu ověřit, že všechno klaplo. Při nabídce povlečení na roušky se zajistil dobrovolník, který́ látky vyzvedl, odvezl jiné dobrovolníci k nastříhání, tak pak dala echo, že se může převézt k šití (ne všechny dobrovolnice, které se na rouškách podílely, měly šicí stroj) a po ušití mohou putovat do organizací nebo obchodních domů. Vše je potřeba zapsat a zaevidovat. Pak se na Facebooku objevilo oznámení, že do galanterie dorazily gumičky. Hurá! Rychle telefon, zjistit stav, rezervovat a běžet nakoupit. Mezitím uvařit dětem oběd, vyřešit problémy s připojením a odpoledne začít psát domácí úkoly. A když už bolely oči od počítače nebo poptávka po rouškách byla větší, než naše dobrovolnice stíhaly ušít, sedla jsem k 30 let starému šicímu stroji a šila roušky. V té době pro mě bylo těžké poslouchat, jak vlastně jsme doma s dětmi na OČR a nemusíme nic dělat,“ řekla vedoucí DC RADKA a koordinátorka dobrovolníků Bc. Stanislava Hamáková, DiS.


Po krátkém zklidnění a snahám vrátit se do normálu ale přišla podzimní, druhá vlna pandemie. Tentokrát však dobrovolnictví dostalo úplně jinou podobu než v jarních měsících. Dobrovolníci začali být vítanou, a hlavně potřebnou podporou ve zdravotnických zařízeních či v pobytových zařízeních sociálních služeb. Ve spolupráci Ústeckého kraje a Dobrovolnického centra z. s. v Ústí nad Labem se tak obnovila činnost Krajského koordinačního centra dobrovolnické pomoci v Ústeckém kraji - později činnost převzalo Regionální dobrovolnické centrum pro Ústecký kraj, jehož se DC RADKA stalo partnerem. Situace se v jednotlivých regionech či městech rychle měnila a bylo nutné flexibilně reagovat. Napříč krajem probíhaly nábory dobrovolníků, kteří byli online školení, zasmluvněni a následně vysíláni do jednotlivých organizací a zařízení. Dobrovolníci dojížděli, vstávali v brzkých hodinách, dobrovolnictví se věnovali i několika hodinové směny. Koordinátorky DC RADKA se nevěnovaly jen školení dobrovolníků a jejich koordinaci v jednotlivých zařízeních. Byli ve spojení s dalšími neziskovými či prospěšnými organizacemi v okolí, spolupracovali, zprostředkovávali další veřejné výzvy prostřednictvím sociálních sítí, zajišťovali nákupy pro seniory. V této době se také objevil větší zájem o pomoc osobám nemocným nebo izolovaným kvůli pozitivním kontaktům.


Do roku 2021 jsme vkročili s pandemií, souvisejícími opatřeními a mnohými omezeními. Pro většinu dobrovolníků se jejich dobrovolnická činnost stala nedostupnou na dobu neurčitou. Uzavřené nemocnice, domovy pro seniory, ambulantní služby i volnočasové aktivity pro děti a dospělé znamenali desítky dobrovolníků, kteří nevěděli, kdy opět budou moci navštěvovat “své” seniory, doučovat další děti nebo chodit na návštěvy za pacienty nemocnice. S dobrovolníky se tak v DC RADKA potkávali při pravidelných online dobrokavárnách, kde měli prostor pro společné povídání, sdílení i vymýšlení nových a nových aktivit. Častými tématy byla i „společná budoucnost“, protože některým dobrovolníkům se v posledních měsících zásadně změnil život (ztráta členů rodiny, změna zaměstnání apod.).


„Pandemie však znamenala také nové dobrovolnické příležitosti. Jen byly jiné, než se kterými jsme se setkávali při první vlně (jaro 2020). Místo šití roušek jsme zajišťovali nákupy, vyzvedávání léků, pomoc při zajišťování úředních záležitostí, a to nejen seniorům, ale i rodičům samoživitelům nebo lidem v karanténě. Nadále jsme úzce spolupracovali s Regionálním dobrovolnickým centrem pro Ústecký kraj. Pokračovala evidence nových dobrovolníků napříč Ústeckým krajem, jejich proškolování a zajišťování poptávky od nemocnic a pobytových sociálních služeb. Prostřednictvím sociálních sítích jsme realizovali nové projekty - děti z mateřských škol kreslily obrázky, které jsme předávali v domovech pro seniory nebo v Nemocnici Kadaň na oddělení LDN. Vojáci z 41. mechanizovaného praporu “gen. Josefa Malého” za nás rozdali kytičky k příležitosti Mezinárodního dne žen na oddělení LDN kadaňské nemocnice. Spojení našich sil nám tak umožnilo rozdávat radost v této nelehké době,“ uvedla další z koordinátorek Bc. Lucie Dvořáková, DiS.


V adventním čase se opět začala situace zhoršovat a toto období, které není pro pacienty v nemocnicích nebo seniory v domovech nikdy jednoduché, se v Kadani opět rozhodli zvládnout po svém. „Adventní čas jsme se snažili zpříjemnit seniorům v domovech pro seniory (Podbořany a Klášterec nad Ohří) díky akci Ježíškova vnoučata, veřejné výzvě na sociálních sítích a spolupráci s mateřskými školami, které s dětmi malovali a tvořili vánoční přání a dekorace. Pro zdravotníky Nemocnice Kadaň jsme uspořádali dobrovolnické pečení dobrot, které jsme poté roznesli spolu s výrobky Dobroklubu pro radost. Poslední akcí v letošním roce byla spolupráce se ZUŠ Klementa Slavického v Kadani a vystoupení pěveckého sboru na oddělení LDN v Nemocnici Kadaň,“ řekla závěrem vedoucí DC RADKA.